I když teď trávím veškerý svůj čas psaním své dissertation, tak si nejde nevšimnout, že se noční obloha o trochu otočila, že slunce dopadá na Zem pod trochu jiným úhlem a světlo je měkčí (škoda, že úsporné žárovky se nemohou něčím podobným pochlubit… z jejich studeného světla se mi chce tak akorát spát a nebo sedět a koukat do zdi. Ještě je na syslení žárovek čas, ale už teď vymýšlím jak přivést do domu více denního světla – okny, zrcadly, barvami – dokud se na trh nedostane nějaká rozumná, např. diodová, alternativa světla), že je po ránu příjemná zima, obilí je už dávno pod střechou – a slyším krákat vrány víc a víc. Za chvíli bude Teďásek běhat po zoraném poli, my za ním budeme neohrabaně dupat obuti v botech s extra hliněnou podrážkou… co nového? Read the rest of this entry »
… pár rad z vlastní zkušenosti, neboť mi místní forma spolubydlení leze na nervy – a to hodně. S paní bytnou se vídáme denně, neboť mi sem chodí kontrolovat pořádek a ukazuje mi, kdy mám vynést koš a vyprat si ponožky a zatahovat záclony. Napíše mi krasopisně na lísteček Prosím vynést koš, Svázat papír (uch, proč? Je to jen sběr, ne soutěž v komínkování, navíc paní se velice divila, když jsem do koše na papír házela i papírky menší než A4, že to mám házet do směsného odpadu – takže recyklace vs. komínky,velice nečestný souboj…), Vypláchnout sklenice (vypláchnuté, ovšem jen vodou, tudíž paní pravděpodobně nesnesla absenci zářivého lesku skleniček od džemu) – tyto lístečky jsem pilně připínala na nástěnku, což se pravděpdobně paní nelíbilo, jednoho krásného dne totiž zmizely.
Z toho plyne první ponaučení – pryč od paní/pána domu! Pokud se však nejedná o vrstevníky, se kterými si sednete. Protože řešit únavné problémy, strachy a komplexy pronajímatelů pravděpodobně nemáte zapotření. Zvlášť když vám v parném létě přikazují, kdy zavírat ventilačku a kdy stáhnout rolety…. Nepředpokládám, že pronajatý byt hodláte plenit, ovšem mít bytnou u sebe pečenou vařenou, pozorovat její úšklebky s každým flíčkem na dřezu… to jaksi ne. Důvěra mezi stranami nefunguje.
Druhé přikázání: nesdílejte s dobrými kamarády, hrozí nebezpečí ponorkové nemoci či objevení nežádoucích vlastností a tím pádem narušení či ukončení přátelského vztahu. Je to tak. Radši s cizími a udržovat neutrální vztahy než si z přátel udělat nepřátele.
Doporučení ohledně vybavení: rozhodně WC oddělené od koupelny, a to ať je počet obyvatel jakýkoli. Společný prostor typu kuchyňský kout či malý obýváček s jídelním stolkem a rádiem nebo televizí – připadáte si pak více jako člověk, máte neutrální prostor, kde platí společná pravidla – a taky se můžete najíst jako člověk nebo si přečíst noviny, nehledě na to, že pokud si pozvete návštěvu, nemusí vám hned koukat do největšího soukromí a sedět na propocené posteli….
Nejlepší vynález všech dob: hodiny! Ale ne ty RUSCH z IKEA (málokterá studentská ubytovací kapacita je nemá…), ale samodělné kartonové – áááno, tak jako v první třídě, vyrobíme si vlastní hodiny! Místo svou ručiček však budou mít tolik končetin, kolik úkonů je potřebných k údržbě domácnosti – např. Koupit jar, Koupit houbičky, Umýt koupelnu, Koupit toaleťák, Vynést koše, Vydrhnout záchod, Vyluxovat… – a ciferník bude rovnoměrně rozdělený do výsečí dle počtu nájemníků, tj. 2 obyvatelé mají každý půl ciferníku, 3 obyvatelé každý 1/3 čili 20 min, atd. K nezaplacení. Z hodin totiž vyčtete, který prase to zase fláká, a můžete si na něj počkat za rohem.
Někteří si spolubydlení zamilují tak, že podobnou formu živobytí volí dobrovolně po celý život – s partnery, dětmi a psy… takhle vznikají komuny. Podle mě je to poměrně zajímavá alternativa v dnešním světě, kdy mezilidské vztahy uvadají a ztrácejí na významu. Komuna rodinu zčásti nahradí… popravdě kdyby mi teď bylo 35 a byla bych pseudoešťastnou single, nevím, zda bych se domů z práce vracela ráda, do studeného prázdného bytu, kde si maximálně “uvařím” topinky – a nebo ani to ne, spíš bych to viděla na dováženou pizzu. Spolubydlové podobného ražení by mohli byt pěkně rozzářit, i když je fakt, že by mi na nervy patrně lezli, což bych ale vnímala jako daň za pocit sounáležitosti. Na přechodnou dobu, tj. do doby, než bych si našla partnera, by to určitě stačilo. A narozdíl od pejska by mě netrápilo svědomí, že ho chudáčka nechávám přes den samotného.
… aano, takovéto články jsou jen vodou na mlýn všem zapšklým Čecháčkům, co se ládujou rohlíkama a knedlíkama, a BIO odsuzují jako zbytečný luxus či jako jev negativní, neboť není pro naši civilizaci přijatelný ( a hlavně protože na BIO potraviny nemají), popřípadě mnoha liberálním ekonomům a podobným pragmatikům. A doufám, že autor tohoto článku publikovaném na Novinkách, si zvedl sebevědomí – neboť ani neuvedl zdroj, přestože totožný článek vyšel tři dny předem na BBC.
Můj pohled na věc? BIO znamená vyrobene v souladu s přirodou, bez použití umělých hnojiv, genů a další chemie, za podpory oblastních farmářů a statkářů. BIO je určitá filozofie, (kterou ovšem trh docela dobře válcuje, ke vší smůle), a to návrat k tradicím, přírodě a opravdovosti zemědělství a jídla. Stýská se vám třeba po máslových sušenkách s máslem a ne margarínem a aromaty? Plnotučné mléko jako od kravičky? Maso s chutí masa a rudou barvou? Zeleninou třeba i se škrábanci a nestejně velikými plody, ale dobrou, šťavnatou, jako ze zahrádky?
Tímto se dostávám k první části BIO filozofie, tak, jak si ji vykládám já: potraviny a produkty z okolí, vypěstované v souladu s přírodou, tak, aby zvířata, půda ani farmář netrpěly. Proč z okolí? Protože tím pádem se vyhneme drahému a neekologickému transportu a také se dostaneme k našim přirozeným alergenům, třeba taková jablíčka ze sadu cca 30 km od nás budou obsahovat podobné pyly a další částice, jako ty v našem prostředí. Milí rejpalové, BIO není čisté a panenské, naopak, BIO je hnůj a hlína, ne postřiky a pěstící roztoky! Naopak – a je to tak dobře.
Příklad z praxe – trochu strašidelný: nejmenovaný oranžový supermarket v UK, balení čtyř BIO jablek z USA (PROČ!!) ve folii a PE tácku za cca dvě libry padesát, dvoukilový pytel jablek 2. jakosti (ovšem nehnilých, samozřejmě) ze střední Anglie za 70 centů. Ojojoj. Dopřávat si exotické ovoce samozřejmě lze, ovšem s mírou.
Dalším aspektem této myšlenky je např. podpora malých a fér farmářů skrze NGO a nebo – z podobného soudku – respektování živých tvorů. Pochopili autoři studie, že někdo kupuje BIO potraviny z těchto etických důvodů? Že i když free-range vejce třeba obsahují stejné chemické složení jako normální vejce (a třeba i jako nějaký druh amarounů, co já vím, vždyť jde jen o chemickou analýzu!) a že nejsou chutnější (dovolím si oponovat, ale což) ani zdravější, ale že je někteří lidé, jako třeba já, za ně platí dvakrát víc než za klecová vejce, z úcty k těm slepicím? Vím o čem mluvím, bábi vykupovala vysloužilé klecosnášečky po dobu několik let – ve výběhu, kde měli konečně všeho dost (pohybu, trávy, atd.), se krásně opeřily, zchytračely a snášely denně ještě minimálně 4 roky.
Dále je tu ona naznačená nostalgie – touha po opravdických potravinách, třeba i nedokonalých, ale skutečných, vyrobených ze skutečných potravin. BIO nejsou jen alternativy k moukám a těstovinám, i když proč nezkusit něco, co u nás před sto lety bylo (a v současnosti v mnoha zemích třetího světa stále JE) součástí každodenního jídelníčku tísiců rodin? BIO je jednoduše návrat k přírodě, k produktům této planety a respektu k ní. Ekonomické aspekty jdou stranou, je mi jedno, že výroba nového sněhobílého hebkého toaleťáku je ekonomicky výhodnější než vyrábět toaleťák recyklovaný, teď přichází na řadu filozofie – nechci a nebudu tuto planetu zatěžovat svým počínáním víc, než tak činím teď. Ono mi to totiž docela dobře prospívá 
to jsem odbočila, jednoduše jsem chtěla říct, že BIO produkty by měly být právě ty opravdové skutečné chutné produkty – i se svými nešvary, zkrácenou trvanlivostí, škraloupy, atd. Za tento luxus si ráda připlatím.
Ale ouha, zkusili jste někdy srovnat slopžení některých obyč a BIO jogurtů či sušenek? Oboje obsahuje stejné škroby a margaríny – rozdíl je akorát v BIO původu těchto škrobů. Tedy místo toho, aby se někteří ziskuchtiví BIO výrobci zamysleli nad tím, proč proboha cpát do sušenek umělé tuky a do jogurtů modifikované škroby, tak to obejdou tímto nefér způsobem. Radši zaplatím za balíček dobrých máslových tlustých sušenek 50 korun místo 10ti, ale ráda bych opravdu jedla kvalitní ingredience.
Sečteno podtrřeno – BIO je filozofie, není to jen vyšší stádium produktu.
And I havent contributed to my SO popular blog for so long! Anyways, I am doing very well and a lot has happened the past weeks. M+S had their wedding party, which was a unique experience for me to get to know their family and friends. Some very special people too with their grace, humour and strong minds. Impossible to forget! Then all those weeks here in Tübingen, visiting places around, bastel-ing a bit too, working a lot, walking my big babies Chloe and Taz – well the usual really. And I am so much getting ready for London (and Ruth’s baby boy to come to this world!)! Can’t wait!
I am happy. Sometimes a bit lazy, but happy.
As for the crafts I have been mostly experimenting with beads and such – those are my first creations – please excuse the finish quality, it was my very first attempt to sew a piece of jewellery + the quality of beads was very, very bad…
Also my rubber stamps wre utilized too;) not bad, huh!
- die finden Sie hier 
… jak tvrdím, ráda tvořím pomocí zbytkových materiálů či každodenních předmětů kolem nás. I razítka jsou vyřezávána do stíracích gum (pět za euro) sociálním pidinožíkem…
Tak jsem něco stvořila, trochu jsem řídila, někde pobyla, chodím se svými psíčky, koupila si vázičku pro radost, oslavila narozeniny se sestřičkou a trochu dost se naštvala na německou šikanu v podobě nekonečného papírování.
Ve čtvrtek jedeme na pár dnů domů, jupí!!! Mám spoustu nových a důležitých knížek, už se na ně těším, přestože to jsou skoro všecko školní nesmysly:) Mám se dobře!
Razítko z levnýh stíracích gum. Dinoještěrek je prvním přírůstkem… narodil se za pomocí pidiskalpelu za 8 Kč.
A toto je soupravička dvou dárků, za které mě asi budoucí majitel nebude mít rád!
A tohle studuje H., bioinformatiku.
strouhaná jablka s mrkví. Nejlepší věci jsou TAK jednoduché..!
Hans: yes, I do, and I think you should be working now..?
Tatinku: taky nemusis stalkovat, tady se nikdy nic moc nedeje
Martouchu: SMRDIS NEJVIC VE VESMIRU!
To all: Hi! So, still alive. Found something new and exciting to do – working at the local dog-shelter. I have to admit that I kind of miss Teddy, especially when somebody has been stressed so much recently about his exams and suddenly I felt unhugged. The dogs are lovely of course, how could they be not! Also I’m looking for a proper job now when I’m finally (!) allowed to work in this lovely country. Still silk painting, you can check out some of my artwork at fler.cz. Still waiting for my birthday since one can only driv our car when they are 23 over. Ah well…
(If you click on Read more, you MAY find new pictures there
Den Dement,
4 June, 2009 in Comments | Leave a comment
ani ne blbec, proste pravy dement. Prave jsem si znicila svoje nejoblibenejsi dziny – vylila se mi na ne barva na hedvabi (pro “znalce” z rad me rodiny – byla to fakt nehoda, hedvabi patlam v novinovem oblozeni), na nove (kdy by jen na dziny) nejsou finance, s H. se od rana hadame jako konove a je mi cely den pod psa Tedaska. Nic moc. Kreativni duch ve me take skomira
a ten nekreativni, ten neproduktivni, ten boli uz dlouho… tak aspon kyticku, co mi tady voni.