I need someone everyday, something in the same way...
Despite all stereotypes.
I’m not a waitress or a plumber, I do not work in Primark – and no I’m definitely not an easy girl. I come from a good family. I’m a university student.
So we are not all same.
With a courtesy to the ones who will probably never read it.
PS Justynka, thank you for the ink… Londyńczycy are indeed very realistic 
how many people had Giovanni Rana’s Ricotta and Spinach Tortelloni for dinner last night… (they were given out for free at Euston, promotion event). It is a creepy thought actually, too intimate…
To se nedá jinak než zachytit a tlemit se nad nimi, když zrovna píšeme seminárku! Buď zdráv, Zdendo! Read the rest of this entry »
Když jsem hledala informace o testech pracích prášků, objevila jsem naprosto “úžasnou” webovou stránku. Jedná se o internetovou prezentaci Sdružení pro ochranu spotřebitelů – spotrebitele.info. Pro mě naprosto zbytečná instituce s nejasným zaměřením a se stránkami disponujícími obsahem, který bych hledala v učebnicích rodinné výchovy pro 5. třídu zvláštní školy. Nechci se tímto dotknout žáků zvláštních a speciálních škol, ovšem S-O-S se dotknu ráda a nahlas.
Čím se zabývají? Kopírováním obsahu německého časopisu o testování spotřebního zboží a prodávaní jeho cca 5% za cenu téměř srovnatelnou s plnou, zajímavou, leč německy psanou a z německého trhu vycházející verzí.
Publikováním opravdu užitečných článků na témata, která na první pohled zní zajímavě – např. jak se dostat k levnému bydlení. Pointa článku byla “najděte se barák 40km od Prahy a vypočítejte si, zda by se vám vyplatilo jej zrekonstruovat, ale pozor na občanskou vybavenost a čas na dojíždění”… uuu! Komu tím pomohli?
Dále na nás ze stránek útočí každou chvíli poplašná zpráva – objevil se nebezpečný výrobek! Obleční pro miminka z vietnamské tržnice, čínská kosmetika, prodlužovačky opět z levných obchodů, nebezpečné baterky od místního vietnamce, nebezpečná píšťalka zakoupená u nás v Ovoce-zelenině… Jako by to nikdo netušil. Vždyť nízká cena je, jak VŠICHNI, kteří do asijské tržnice někdy zavítali, vykoupena pochybnou kvalitou výrobku. Baterky za 10 Kč čtyři kousky? Klidně, ale počítám s tím, že mi dost možnávytečou a zničí discman, stejně jako žárovky na stromeček nám rovnou můžou způsobit novoroční ohňostroj, inu nonebertozatucenu… Nakonec jsou však většinou všichni spokojeni. A kdo si myslí, že kupuje kvalitu za rozumnou cenu, nebo vlastně “to samé co z kamenné prodejny, leč za zlomek ceny”, je blb.
A teď perlička – objevil se opět nebezpečný výrobek. Svíčky s kávovou vůní!!
“(…) Sada obsahuje čtyři druhy svíček – svíčku ve skle, svíčku v plechové krabičce s průhledným víčkem ze skla, válcovou svíčku, která má ve spodní části ve vosku zatavená kávová zrna a 4 kusy hnědé svíčky. Výrobek je aromatizován. Svíčka ve sklenici svým provedením – tvarem, objemem, barvou a aroma je zjevně zaměnitelný s potravinou, tedy se sklenicí kávy s našlehanou pěnou a posypanou skořicí. Na základě těchto zjištěných skutečností lze konstatovat, že se jedná o výrobek nebezpečný… “
Pane Krejčí, zabývejte se něčím opravdu užitečným. Třeba tím, na co si dát opravdu pozor, a ne psát jen proto, abyste zaplnil stránky vaší zbytečné instituce. Témat je tolik, např. psát o umělých sladidlech a jejich účincích (ano, já vím, je to složité, když o tom nic nevíte, ale tak proč nespolupracovat s někým, kdo tomu rozumí?!), věnovat se aditivům v potravinách, proč kupovat mléko čerstvé a plnotučné a proč ne, jaký je rozdíl mezi levnými a drahými variantami téhož výrobku, recyklace v ČR, ovzduší v ČR, testovat bankovní účty, … a ne opisovat, shrnovat, a zabývat se tím, že nějaký pitomec se bude snažit vypít svíčku! Dám Vám tip – co takhle umělé ovoce? Nebo umělé květiny, někdo by si mohl zkusit přičichnout a vdechl by místo pylu a brouků plastový odér.
Třikrát fuj a na prodejní akce pro důchodce s vámi všema.
… rovná se britský nábytek s asijským nádechem. Cenově o “něco” výše, ale minimálně doplňky se skousnout dají. Kuk!
Krásný, což! 1 Leaf Table, ca 100 liber.
Ten stoleček je přivrtanej ke zdi. A aby tužky za něj nepadaly, zadní část je tvořena přihrádkami, kalíšky, atd. Moc pěkné. 150 liber, myslím, že i s židlou.
Pléd za bratru 30 elek!
která se stačila za ty dva roky dokonale přeměnit. Nové obchody, nové budovy, prázdná místa po budovách, které jsem míjela denně… Když mi Honza předával můj milovaný londýnský atlas, podotknul, že mu přišel jaksi zastaralý – je vydán v roce 2004 a koupený v roce 2005. Nevěřila jsem, teď jsem pochopila. Kromě toho, že některé obchody a podniky zejména na TCR a Camden High zmizely či zmorfovaly (např. milovaný Fopp zkrachoval a teď se z brankrotu škrábe… vypadá to nadějně! Jupí!), objevila se tu spousta stavenišť a odhalené, téměř nahé zadní trakty bloků, které jsou prvně ve své historii takto na očích Londýňanům.
(foceno skrze díru v oplocení. Na tomto místě, uprostřed Mortimer St, stávala nemocnice. Já ji pamatuju, prostě tam BYLA, uprostřed samotného centra. Zvláštní. Teď bych tam tu plochu radši nechala, než abych věřila developerům a jejich nápadům. Schvaluji park či nějaké zařizení pro sociálně znevýhodněné, aka studenty, důchodce, postižené, dětský domov, atd.)
Ale i tak Londýn reaguje a překvapuke. Stačí se podívat nahoru…
… skrz…
… a nebo jen tak okolo.
Taky jsem očíhla svoje milované Charity shopy. Ty otevřené (velice nebritské nechodit do práce včas!!!) stály za to. Na Marylebone High ukořistěná knížka Zapomenutých povídek, krásné anglické ilustrace!! A na Kentish Town u Zvířátek jsem si pořídila držák na vařečky, tašku a top z pravého hedvábí. Celkem za bratru pět liber. Není co dodat… 
K tomu rajčata Mísa za libru, nějaké ovoce, kakao – mňam!
Nastěhovaná, vybavená, s novou studjiní průkazkou a novými ambicemi. S balíkem věcí z Prahy a balíkem věcí z Německa, s voňavým jasmínovým čajem, krásnou židličkou a rozepsanou bakalářkou… a s všude kálející leč roztomilou myšičkou, která se nám sem nastěhovala. Vzhledem k hygienickým (ne)návykům některých mých spolubydlících to není žádné překvapení :/ i svůj minipokojíček jsem dvakrát vysála vysavačem, jehož útroby už dlouuuuho někdo nevypucoval, omyla jsem stěny, setřela jsem prach, vyklidila si a umyla v kuchyni skříňku – a tak se nějak vůbec zabydlela
Takhle to tu vypadá – většinou tedy uklizeněji. Ale koberec vyluxovat lépe nejde… mmmňammmm…
A ted pohled z okénka:
Najdi vchod jojo, jsou to ty modré dveře za lampou:
Už jsem se potkala se staronovými kamarády a akorát se potvridlo to, že čas a odloučení přátelství krásně profiltruje. Zbydou jen ti opravdoví, a za ty jsem vskutku vděčná! I za ty znovunalezené a ty těhotné a tak podobně..!
Zítra mě čeká možná malé dobrodrůžo s foťákem, tak doplním novinky…
kompletne, nejak se mi nedari se k (na)hackum a carkam dostat. Inu tento post je stejne tak pro me – abych nezapomnela, cim jsem se to dneska inspirovala.
Jinak mame za sebou krasny vikend, 1100 km po stopach H. rodiny, zejmena tedy nadclenu – teticek, psiku, prasopsiku (francouzsky buldocek – co to jako je?! Chrochta to, je to valec na pidinozickach, cumak do harmoniky…) a hlavne neteri a novych synovcu. Bylo to moc fajn! Teticka byla hodna a upovidana, jeji psici sladci, sestricka byla proste sva;) ale jeji deti uzasne! Potkala jsem i jednu moc fajn ceskou maminu z Münster:u s chlapeckem – to tomu vikendu jeste pridalo. Aaano, dobre bylo.
Prave jsem dobalila svuj balicecek, doufam, ze jsem se do 40ti kg vesla! Zitra jej poslu hlidat muj pokojik v UK 
Taaak a ted k inspiraci:
Tak presne takovou tasku na laptop chci, skoda jen, ze je to PVC ale to maskovani za civilni tasku, pekny vnitrek, hezky tvar… hodila by se az nekdo pojede do USA, tak si ji necham dovezt o cca 50% levneji nez v CR. Do UK a D se bohuzel nedovazi. Mango Tango FlightBag z ebrasny.cz
A tohle jsou snad moje podzimne zimni boticky. Abych z nich udelala kozacky, budu potrebovat leg warmers, ale to uz je jen detail! Clarks, Litmus Test Grey
Tak jsem si trochu zarecyklovala a vysomrovala u popelnic dvě formy na pudink 
– průměr cca 18cm. Jsou používané, ale budou se krásně hodit na kytí. A já si v tom šrotu krásně zapracovala!
Trochu se teď snažím vytvářet koncepce bytových interiérů, které by byly dostupné, ale VELMI kreativní a zároveň praktikcé – a hlavně, aby člověk, který do něho vstoupí, neřekl hned IKEA! Nebo ještě lépe: Malm! Aneboda! … Některé série miluji, třeba Hemnes, že ale občas koukám, co dokáží zákazníci IKEA se svými domovy udělat. Maloměšťácký styl, který se akorát updateuje tím, že se Univerzál vymění za Malm a doplní limetkově zelenou pohovkou. A stěnou.
Který to nevkusák vytvořil obývací stěnu? Už jenom ten název ve mě evokuje panelák, umakart, vitrínku, bar a debilně umístěné a koncipované úlpžné prostory. To vše v módním dekoru břízy – auuu! Proč si cpát televizi do poličky, na které jsou kromě toho akorát dečky, svícínky a svatební dary? Proč ty vysoké skříně, ve kterých ukrývá minimálně půlka českých domácností předměty, které s obývákem a obýváním moc nesouvisí, aka svetry, povlečení staré časopisy? A kam se vytrácejí knihovny? Nebo je to fakt tak, že průměrný Čechoun vlastní asi tak pět knih, které dostal k Vánocům od příbuzných – kamasutru, kuchařku, otřepanou harlekýnku a dvě knihy Coelha?
Pic. Obývací stěna ruší rozložení pokoje na zóny a tak vůbec. Už i H. pochopil, že nechci, aby středobodem našeho budoucího snad možná doufám obýváku byla televize (a nějaká papundeklová potvora). Co takhle nechat interiér dýchat? Dát mu nějaký tvar a osobitost? Nevyhazovat solitéry po babičkách?
… tak už je tady opravdu podzim. Soudím to dle narůstající vrstvy listí a jiného přírodního materiálu na cestách a taky dle toho, že jsme dneska s psicí pořádně zmokly. Ale bylo to příjemné – nikde nikdo (tj. žádní psi, kočky, děti, cyklisti, atd. které by milá C. ráda “poznala”), ticho, matné světlo a mdlá houbovitá vůně mísící se s odérem tlejícího listí.
Čímž se dostávám k dalšímu odstavci, který pojmu velice stručně: Coelho = pic!
Zatímco tady sedím a snažím se psát bakalářku (podle toho, že jsem na WP můžete soudit, jak mi to asi jde), tak mi běhá mysl někde po Londýně, po Ikei, po zásilkových službách a po popelnicích – hledá se krabice cca 60×60x60cm, do které bych naskládala svých maximálních 40kg knih, oblečků a bytových doplňků – očividně je to velký problém něco takového tu sehnat.
Periorálka aka syfilis, moje kamarádka, taky ustupuje. Jsem pořád krásně krasna, ale aspoň bez puchejřů… Dnes jsem to riskla a koupila si Balea Med Ultra Sensitive (co může být slabšího? I ty dětské přípravky mají v sobě alespoň jeden malý konzervant…) mléko, protože nehodlám být celý život o Jarischově roztoku, převařené vodě, jedovaté triclosanové pastě a dehtové pomazánce (mňam mňam, letní sauna… ááách). Tak mi někdo držte palce, ať se zase neosypu. Byla jsem prostě líná (a levná) jít do lekárny pro nějaký Avene. A navíc v DM jsem se vybavila přípravky v UK zatím nedostupnými (/nezaplatitelnými), takže jsem si rozšířila svůj Alverde regiment o tělový olej (lepší než lotion, a je a je!!), dokoupila jsem si měsíčkový deodorant a taky jakousi speciální pastu (bez fluoru), extrémně koncentrovanou, účinnou, blablabla… je to taková roztomilá maličká červená tubička, mimochodem v Němčoursku stojí polovinu toho, co v ČR. Co bych pro své citlivé krčky a periorálku neudělala!
Pořád plánuju, co s sebou do UK a co dělat/koupit ty první dny tam… seznam je zajímavý velice: nadkolenky, student ID a potvrzení o studiu, tahle krásná IKEA židlička (tady sedím na staré jídelní židli, která mi krásně odnarovnala páteř! Nikdy více! A plastovku se mi taky nechce kupovat, a už vůbec ne takovou tu klasiku – čalouněný plast, brrr! Jo a tenhle Gregorek se kupovat v UK opravdu vyplatí , pantofle, čaj, diář, registrace v NHS centru, čočky…
Ano, nosím čočky. Je to zajímavý pocit – ostatně když jsem dostala brýle, také to nebylo slavné: první týden jsem se “bavila” tím, že jsem překukovala a pozorovala, jak mám najednou krátké nohy… A s čočkama mám pocit, jakoby mi do očí občas foukal vítr – sucho a trochu nepříjemno, ale lepší se to, navíc už nemám oko rozdrápané do ruda od toho, jak jsem se snažila čočky vyndavat a nandavat Ale jsou příjemné, vidím i mimo obruby, juhůůů, konečně!
Ad IKEA: moje bytná je opravdu zábavná. Včera mi sem vlezla v deset večer, aby mi oznímila, že dnes okolo 11té (jakože v poledne) příjde uklízečka (po dvou měsících). Máme také novou zábavu: už dva týdny čekám na Bibli (aka nový katalog IKEA) a samozřejmě že mám schránku defaultně polepenou nevkusnými nálepkami, které by měly doručovatelům jasně ukázat, že si nežádám žádných reklam ani týdeníků a podobných plýtvačů papírem. Ne že by to fungovalo – obden se mi schránka plní asi pěti mutacemi Tubinského týdeníku. Jednou jsem ho i otevřela, ale žádný strach – bylo to opravdu o ničem, navíc obsahoval krásnou přílohu – asi deset letáků místních supermarketů…
… ale zpět k tématu. Stránky IKEA na to samy upozorní, ale můj selský rozum to zvládl i bez nich, že do takto upravených schránek moc katalogů nepadne, i když se do naší čtvrti prý katalogy doručují… tak jsem si vytiskla ikeácký štítek s nápisem Já Fakt Chci Poštu od Ikei!!!! (nebo tak něco) a tesa páskou jej připevnila na schránku. Krása.
Do druhého den bylo po štítku.
Nezahálela jsem a vytiskla asi deset dalších štítků, některé pomalovala neonovými barvami. Vybavila jsem se i lepidlem.
Dnes jsem použila asi šestý štítek. Schránka pod je vždy krásně očištěná… i od toho patla-lepidla. Ovšem svou tajnou zbraň jsem ještě nepoužila – možná si ji nechám na den odjezdu. Vteřiňák a recyklovaný papír z té schránky jen tak nepůjde!
Mám to dále komentovat?
Inu, co by člověk neudělal pro Bibli.
A zítra, milí všichni, vyrážíme na sever – poznat více rodiny, přivítat ťuťuťu nového synovečíčka a udělat si taky konečně výlet. 15hod v autě (… s H.) mě ale tak trochu znervozňuje:)
